Pokud jezdíte na skejtu už nějakou tu řádku let (počítejme 10 a víc) určitě z vašich úst alespoň jednou zazněla věta, že „dřív to bylo lepší“. Popravdě i mně se tahle myšlenka nejednou dere na jazyk. Je to zvláštní, protože jeden by řekl, že dneska žijeme ve zlatým věku skateboardingu. Takže opravdu dřív bylo líp, nebo je tohle stěžování si jen klasickým češstvím?

Spoty/skateparky

Zub času zapříčinil, že spousta hezkých míst, kde se psaly ony dějiny, na který dnes vzpomínáme, zmizela v propadlišti dějin. Z pražský perspektivy mě napadá hnedka z první Lenin, plácek za Sketou, dalo se jezdit na Scéně, nebo legendární minirampový království Luxor přímo v srdci metropole. O tohle všechno a ještě mnohem víc jsme přišli.

Na druhou stranu, ačkoli moc nejsem přítelem Mystic konstrukcí, které dost často postrádají hlubší ideu, na tomhle poli skateboarding utrpěl dost výraznej pokrok. Klasický legendární železný „rektoříkoviny“, kde každej bank byl danger bank vystřídaly záplavy betonu. Důchodci nepruděj, skateři si libujou a na svý si na plácku přijde témeř každej. Pryč jsou doby grindboxů z palet a railů z uřízlých zábradlí, které obratem zásluhou ziskuchtivých spoluobčanů končily ve sběrných surovinách.

Skateshopy a vybavení

Blahobyt a dostupnost naprosto všeho pohřbily český skate business. Dneska už není problém za pár dnů sehnat píčovinku, kterou si viděl v americkým videu včera na internetu.

Na druhou stranu – jdi si koupit skejta do „skateshopu“! Nebýt odkojen legendárním X-skates shapem, nevěděl bych dnes, co si v shopu počít a po čem sáhnout. Příjemnou záležitostí pro skejtovou krysu je fakt, že cenová válka stlačila  ceny HW na historický minimum a dnes můžu odejít z krámu s celým kompletem za cenu, kterou jsem v začátcích vrazil do samotný desky a ještě bych mámu musel prosit, ať mi půjčí 250 na ten nejobyčejnější grip.

Lidi

Tím pádem se skateboarding zpřístupnil mnohem širší mase což má opět světlý i stinný stránky. Pamatuju si kámošovu historku z hlubokých osumdesátek, kdy vyrazili na bezprizorní trip do NDR a k přespání jim stačilo pouze vytipovat individum s odřenýma botama a rázem bylo vše zařízeno. Kdyby tohle člověk dnes aplikoval např. na lidi co nosí Janoski, zajímalo by mě, jak by dopad.

Ale dobrý srdce a hlava na krku ze skateboardingu pořád zaplaťpánbu nezmizely! Když má člověk štěstí a je otevřenej, jsou otevřený i dveře jeho možností. Pohostinnost a ochota některých lidí nejen z ČR mě nepřestává udivovat a je třeba tuhle energii vracet zpátky do koloběhu.

Možnosti

Definování skateboardovýho mainstreamu (viz hodnocení triků ve Street League atp.) paradoxně otevírá nový možnosti kreativitě. Jasně, všichni v koutku duše chceme bejt druhej P-Rod nebo Nyjah, ale právě tím, že nejsme a nebudeme je skateboarding o to pestřejší.

Tím, že člověk přesně nedělá a nekopíruje to, co je definovaný společností jako skateboarding (“ A jezdíš závody? Kolik skočíš schodů? Umíš flipa? Hele viděl si tohle skate video na Facebooku Evropy2?“), má de facto víc možností. I přes drobnou interní transformaci zůstává skateboarding stejně neuchopitelnou subkulturou, jakou byl dřív.  Sice máš pořád nálepku skejťák, ale je jen na tobě, jak se tím necháš svázat a zaškatulkovat.A kolik dneska takovejch skupin je?

Resumé

Tak jsem se dostal až na konec tohohle článku psanýho během 15 minut na první dobrou, aniž bych tušil, jak to vlastně dopadne.

Když si to tak po sobě čtu, je mi líto, že spousta věcí, ke kterým se člověk v jistý fázi nějak upínal (obíbenej spot, rider, značka…) už tady prostě nejsou. Na druhou stranu podstata skateboardingu je v organickým vývoji a dynamice a to nejen v ohledu fyzický aktivity. To, že skateboarding se pořád hejbe, znamená, že pořád žije a můžeš si ho sám vytvarovat a vzít si z něj jen to, co se ti líbí.

A to mám na skateboardingu nejradši.