Přiznám se, že jsem na tomhle místě nikdy neskejtoval, ale vždcky jsem hrozně chtěl. Špína pod mostem se tam hezky mísila s klidnou atmosférou Střeleckýho ostrova. Navíc jste nad sebou měli mostní oblouk, kterej imitoval střechu. Kdyby tohle místo někdy záhy pro roce 2000 nesmetla velká voda, bylo by pomalu hnijícím pláckem, který by nikdo neobnovoval, takže by pomalu upadl v zapomnění a jeho osud by byl ve finále stejný. Nicméně je fajn si sentimentálně připomenout, že svýho času se dalo v Praze skejtovat na třech ostrovech.
Boardom 
Jako malej sem se tam učil zkopávat jak ten beng, tak i tu mini pod vedlejšim obloukem. Asi dvě nebo tři seance mi to zabralo. Na skejtu, co mi prodal kámoš za stovku (v tak hroznym stavu byl). Pamatuju si jak strašně bolestivej proces to byl. Kdo ví kolikrát sem se rozplácnul na tom struhadle pod nim (dneska vypadá +- furt stejně jak tehdát). Byl sem pak tak krvavej, že sem z toho dostal regulérní zimnici. Klepal se, ale kdo ví proč se vždycky dole sebral a šel znova. V jeden moment si všimnu, že celej park ani nedutá a jenom čumí, jak strašidelně se prasim. Někdo pobaveně, někdo zhrozeně. Ten pocit, když sem to dal poprvý byl fakt neopakovatelnej. Myslim že největší díl na pocitu hrdosti zasloužil fakt, že sem se v procesu ani jednou nerozbrečel. Když sem pak šel do mini jakože zkusim rádius, tak šel týpek radši se mnou a dost podrobně mě instruoval, co mám udělat, aby všechno klaplo jak má. Hlavně díky němu sem jí odjel na poprvý. Upřímně ten park nebyl žádná lábuž, ale stejně se mi po něm tak nějak stejská. Do dneška když vlezu dolu z mostu, tak koukám po zápustnejch dírách na místě, kde byly dřív překážky.
Díky moc za tuhle nostalgickou vzpomínku!