Léto nám opět uteklo jak voda v černém potoce a s nadcházejícím podzimem jsme zase pomaličku začínali řešit nejaký ten trípek někam za hranice všednosti. Pavlík Kocourek, naše nová posila, přišel s návrhem jet do Lipska, prý se na Povaleči viděl s Hyrošem a domlouvali se, že by to šlo. To by ale nebyl náš trip kdyby se nám nekomplikoval nocleh, nejeli jsme do deště a každý z nás potřeboval být jinak doma nazpátek.

Odjezd byl naplánován na páteční ráno a skutečně to tak i dopadlo k překvapení nás všech. Vyráželi jsme ve složení – Jirka, Máří, Pavlík a Rudolf. Do Lipska je poměrně snadná a rychlá cesta. Malinko nás cestou znepokojovalo počasí neb značnou část pršelo ale v Lipsku už bylo takřka sucho, obdobně jako když jsme tam jeli před lety. Zaparkovali jsme poblíž vlakového nadraží, pokoupili jsme nějaká jídla a nápoje v marketu a vydali se na Richard Wagner Platz, kde je taková malá plazička s několika prvky pravděpodobně z recyklované žuly. Krátce po nás se tam z ničeho nic objevil Hyroš, který měl v tu dobu zrovna pauzu na oběd. Prohodili jsme s ním pár slov, předal nám nějaké užitečné tipy a domluvili jsme se na následující den. Ještě chvíli jsme tam pojezdili a následně jsme se vydali podívat do historického centra města.

Navštívili jsme místní Titus a poté se osvěžili v pivovaru an der Thomaskirche. Čas byl neúprosný a tak bylo rozhodnuto vrátit se k vozu, zadat do navigace místo, které nám doporučil Hyroš a cestou ještě něco dokoupit na večerní gril a nějaký chmel k tomu.

Ono místo bylo již mimo město, jednalo se o nějakou starou ale z poloviny zrekonstruovanou přepusť, kde byl skvělý flat, wallrideový bank o různých výškách a zmazaná hrana, vše z náramně hladkého betonu. Byl tam i danger bank ale ten byl s humus povrchem. Nemohli jsme se dočkat rána a tak jsme za pomoci všech možných světel začali zkoušet a vyzývat ve tmě. To se ale po chvíli stalo osudné Pavlíkovi neb si dal rakev jak malovanou z docela vysoké části wallridu a tím se vypnul na zbytek výletu.

To nás ostatní odradilo od dalších pokusů a rozhodli jsme se vyčkat na denní světlo a regenerovat se. Rozpálil se gril, otevřely se chmely a Pavlík z posledních sil připravil luxusní večeře pro nás všechny. V noci se docela výrazně ochladilo a to nás zahnalo do spacáků a pod peřiny. Mářího kára nám nabídla neuvěritelný luxus na nocování za nula což každý z nás ocenil.

Ráno jsme vstávali do krásného dne a konečně jsme mohli spatřit celou tu krásu v denním světle. Po všemožných hygienách, vyprázdněních a snídaních se začalo s lehkým projížděním a ohříváním se na sluníčku. V korytu jsme vydrželi až do odpoledne a krásně jsme si ho užili.

Někdy po poledni jsme si zabalili cajky a vrátili se zpět do města na Conne Island, což je takové alternativní místo nejen pro scyboardink, které nabízí betonový bowl, spoustu rádiusů a zatáček.

Jiřího poznámka: Conne se od naší poslední návštěvy dostalo přistavění velmi zábavné menší části, viz druhá fotka.

V Conne už byly naše výkony velmi slabé, jediný kdo reprezentoval byl Jura s Mářím, Ruda s Pavlíkem zůstali u chmelu na sluníčku.

Nezdrželi jsme se dlouho a přesunuli jsme do Reudnitzer parku, kde je na plácku pár betonových prvků od Rudolph Concrete a taková zvláštní vyvýšená asfaltová výseč. Tady už jsme nepředvedli nic, jen Rudolf projel bídu, trochu jestě pohovořili s Hyrem, rozloučili jsme se a vydali se společně všichni zpět k naší rodné hroudě.

Výlet to byl poměrně krátký ale ty dva dny nám docela stačili, některým méně šťastným stačil i pouhý jeden den.
uhoř živý

Vaše Šedivost lil‘ Pivo