V co se přetavily zimní měsíce plné osonování plánů u piva nebo tréniků v temných zákoutích garáží stodůlkovskcýh XXXLutz? Kam se poděly všechny Innsbrucky, Barcelony, Hamburky? Boží prst osudu se zabodl do mapy tam, kde Dunaj širokou brázdou protéká rakouským hlavním městem. Kde mají řízky křehké a kafe prý se šlehačkou? Kde se pivo nedá pít? Jeli jsme do Vídně.

Čtvrtek

Úprk z pracovních a rodinných pozic byl zahájen jeden den před víkendem. Pohodlíčko Téčka s kutálejícími se pivními kuželkami v každé zatáčce nahradila stísněnost mého pseudo mini-vanu a jelo se v sestavě já, Máří, Pavel a Ruda směr Brno vyzvednout těchánovskou spojku Pluha.

Po klasický krasojízdě na D1 v Brně chčije. Jak jinak taky. Pluh nabrán, nějaký nákupy, končíme v Hustopečích v pivovárku (interně přejmenováno na Hustoteče), kvalitní podnik a spaní u božích muk na poli.

Pátek

Ráno kafe, snídaně, sraní na poslední pumpě v ČR a tradá Vienna. Uskladnění Dobla do Park and Ride Donauinsel a začíná ta horší část tripu: skateboarding.

Tak jestli ste si (stejně jako my) mysleli, že Donauinsel spot je hned u Donauinsel zastávky U-Bahnu. Chyba lávky přátelé. Konkrétně jedné lávky, protože je to o most dál proti proudu. Jenže mezi mosty je vzdálenost asi pár km. No rozcvička no…

Donauinsel nabízí potěchy pro každý smysl skejťákův. Zejména pak pro čich, protože očividně slouží místním ožralům jako noční WC. Leč spot zajímavý, hezké vidět, dobré zažít. Mysleli jste si, že něco uděláte na té zídce vedle schodů? Zapoměňte. Vrátíme si svých pár nesmyslů z a do schodů a máme se langsam k odchodu.

Z první rodinné návštěvy Vídně se upomínám na Messezentrum u Prateru, kde to vypadalo na spot na každém rohu. Ok, jedeme tam. Po cestě stihnu rozjebat firemní telefon, takže sem toho už moc nenatočil.

U veletrhu je sice hromada spotů, ale ještě víc skatestoperů a security. Udělám pár triků na zemi a frajeři říkaj, že si ten nollie bs flip mám jít trénovat jinam.

Ok. V Prater parku je naštěstí i skatepark. Nic co by stálo za nějakou delší cestu, ale když už je člověk poblíž…

Následuje přesun na poměrně nový spot – Seestadt zahrnující menší bowl a pár rádiusů pod mostem. Tahle nově vzniklá čtvrť na zelený louce asi dostala své méno podle síly větru, který tam vane. Mára si rve hlavu, že si raději nevzal windsurf, protože vítr je tak napiču, že se nedá pod mostem vůbec jezdit.

Do toho začne chcát… nálada vadne. Nicméně v okolí měl bejt ještě spot s vlnkami, takže vytrváme a počkáme si, než přestane chcát. A to byla, přátelé, největší výhra.

Začali jsme projíždět celej Seestadt a já si přišel jak děcko v cukrárně – za každým rohem týhle zbrusu nový vídeňský oblasti se vyloupl nový/ krásný/ netknutý spot. Fakt neskutečný. Nechal jsem se unášet zvědavostí, co je asi za dalším rohem, až sem se ostatním klukům docela ztratil. Jestli jste fandové street spotů tak Seestadt fakt vřele doporučuju.

Sil ubývá, hlad nemizí, otázka spaní se jeví jako čím dál palčivější s přicházejícím večerem, jak už to tak na tripech do měst bývá. Kam složíš 5 špinavců uprostřed města, aniž by si toho nikdo neměl potřebu všímat?

Po marných pokusech se na mapě objevilo AKW – plac udajně určený pro kemping. Ve skutečnosti se jedná o místo, kam město uklidilo víděňské squattery a ty tam teď v techno vanech a maringotkách žijou v komunitě. Naštěstí na náš nečekaný dotaz, jestli tam můžeme přespat neřekli ne a dokonce nám nabídli menší maringotku pro hosty.

Večer u ohně si pochvalujeme, jakou že jsme to zas měli zprdelekliku.

Sobota

Ráno vyrážíme na lokální DIY monstrum od Spoff partičky. V parku zrovna probíhala den předtím party, takže se tam pohybovaly různé existence více či méně při vědomí. Mezi nimi i naše německá známá Lilith z Blackriver regionu. Že prý jedou někam kousek za Vídeň do nového parku od Spoffu a že tam prý zustanou přes noc (tahle informace bohužel později vyeskalovala v naše špatné rozhodnutí vydat se za nimi).

No a to DIY. Jako velký je to jako kráva, ale udělat tam alespoň grind je nadlidskej úkol! Nebo se alespoň povozit… byli jsme takový skleněný z předchozího dne a večera, takže jedinej, kdo tam něco udělal byl bazénový žralok Pluh.

Přesun do Oberlaa – parku, kde jsou známý rádiusy zvedlý nad rybníkem. Už jsem slyšel, že tohle není lehkej spot, ale netušil jsem, jak moc může bejt težkej. Kór když tam člověk bláhově nakluše s vizí udělat si „jenom“ kino a dobrý. Naštěstí to, jak jsem tam snad hodinu vypouštěl duši, nikdo netočil.

Navečer řešíme, jestli se vrátit do AKW, nebo se vydat za Lilith a bandou do Tullnu. Druhá varianta v daný moment slibovala více zábavy, tak jsme rychle pobalili, poděkovali lidem z AKW za přístřešek a po anglicku se vypařili.

Město Tulln leží kousek východně od Vídně a kromě toho, že tam mají úplně skvělej skatepark od Spoff party, se tam taky narodil Egon Schiele. To jsme se dozvěděli od místních hokejistů, kteří mají hřiště a klubovnu naštěstí hned vedle skateparku. Německá banda samozřejmě nikde, takže jsme zosnovali plán ožrat hokejisty a nenápadně jim vnuknout myšlenku, že nás chtěj nechat přespat ve svý klubovně. Nebylo to zadarmo, protože to byli docela kokoti a bylo nutno přinést nějaké oběti. Chvilkami to vypadalo, že kluci měli podobnej nápad jako my, jen si nás do tý klubovny chtěli dotáhnout v bezvědomí k blíže nespecifikovaným účelům (pohled na Rakušáky od dob Josefa Fritzla nebude už nikdy stejný). Leč ustáli jsme to – Pluha jsem radši uklidil v komatu do auta, Pavlík musel s tím debílkem lít až do rána a já jim tu klubovnu nakonec poblil, takže cajk.

Neděle

Nedělní návrat do realit všedních životů vedl přes Znojemský pivovar (Hustoteče lepší btw), vyhození Pluha v Brně a přes D1 tankodrom zpět do matky měst.

Závěrem snad už jen znovu prosvištět slovíčka, která jsme se naučili v Tullnu – Scheiß drauf!!!