Chleby: Papa Hyroš

Prvním přispěvatelem rubriky o prvních skejtovejch botách není nikdo menší než Lispko-plzeňská spojka Hyroš. Napsal to fakt nejlíp, takže nebudu zdržovat úvodem. Dejte si to :))

Zdarec čtenáři,

právě teď si přečteš článek od strejdy Hajroše a.k.a. Hyroše, Papa Hýra atd..

Jirka mě nedávno požádal, abych mu do jeho nový rubriky napsal něco o mejch prvních skejtovejch botách. No po pravdě jsem nejdřiv začal skejtovat v nějakejch křuskách od pana vietnamce, kterej si teď určitě za ty peníze vozí prdel v nějaký luxusní káře. Tenkrát jsem neměl ani pořádnej skejt. No ale postupem času, kdy už rodiče Hajrošovi pochopily, že se synek zamiloval do toho dřevěnýho nesmyslu, rozhodli se, že synátorovi pořídí pořádný topánky. To ale ještě nevěděli jaký.

Aby si to trochu líp pochopil, začal jsem jezdit v době, kdy videa byli na kazetách, skejťáci se rozdělovali na punkáče a hopery a hrozně letěli boty, který spíš připomínali chleby a vydržely dýl než všechny sb janoski dohromady. Nebyl žádnej internet, aby sis mohl vybírat z nekonečný nabíkdy internetovejch obchodů. Mobily byly velký jako ty boty a kdo neměl doma telefon, viz. Hajrošovi, tak se musel se sousedem prát o sluchátko v lokální telefonní budce nebo na poště.

Ale nazpátek k těm botám. Psal se rok, kdy mi bylo míň než mi je teď děleno dvěma. A já se slevový kupónem s Boardu, vidinou pořízení pravejch skejtovejch bot a panem Hajrošem starším vyrazil na nákup do skateshopů malebné a mé milované Plzně… (pro Pessertive: já se vrátím prdelky). Byla sobota ráno, když jsme vyrazili vlakem na úporně dlouhou cestu vlakem. Tenkrát jezdil osobák a stavěl v každý díře, kde už teď ty nádraží chátraj a skoro si nikdo nevzpomene, že se tu stavělo. Když jsme do Plzně dorazili, bylo super počasí a s výrazem jak o Vánocích, vyrazily jsme z Masarykova nádraží směr Šafaříkovi sady, kde byl tenkrát Horsefeathers shop. Když jsme tam přišli, zjistili jsme, že je zavřeno. Tak si Hajroš mladší prohlížel boty a věřil v to, že ještě otevřou. No když po hodině čekání nikdo nepřišel, zkusily jsme štěstí ve Sněžní děvce, ale tam bylo taky zavřeno. Takže jsme se s pochmůrnou náladou vraceli na vlakáč a vyrazili směr domov. Po pár dnech jsem se dozvěděl, že ten víkend byl legendární skejtovej závod v matičce Praze, jo byl Mystic, Takže všechny shopy měli zavřeno. To byla super doba.

Jo já jsem furt nezmínil ty boty. No samozřejmě jsem rodiče ještě jednou překecal a vyrazili jsme všichni, samozřejmě vlakem, do Plzně, kde už otevřeno bylo. Takže první kam jsme šli byl samozřejmě Horse, ten byl nejblíž po cestě a pak to začalo. Regály byli narvaný chlebama, chleby měli tenkrát vzduchovou kapsly v patě a byly větší než moje hlava. DVS, Emerica, Etnies, Aeon (to asi nikdo nezná, byla to první skejtová firma na boty z Francie), Es a Osiris. Osiris bot tam bylo nejvíc, páč měl tenkrát ještě distribuci. Jezdil za ně Zvolánek, Janda, Čtvrtníček a další. No každopádně, jsem si vybral.

Vybral jsem si boty, který jsem viděl tenkrát na druhý stránce mýho prvního Boardu, kde byla reklama na Storm video. Byli to šedý krásky, lemy na tkaničky, nebo jak se tomu říká, měli červený lemování, loga byli taky červený, podrážka byla robustní a měla tu vzduchovou bublinu, v který bylo vidět logo firmy. Mě se ty boty tak strašně líbili, že jsem s nima snad i spal. Tenkrát jsem byl majitelem modelu boty, za kterou se mi všechny dětska na základce smáli, ale tak oni se smáli i tomu, že jezdím na skejtu, smáli by se i jejich děti, protože ta bota měla tak šílenej design, až ho vietnamští spoluobčané a obchodníci nechali zfalšovat a prodávali je za asi sedm stovek 9ty ale vydrželi jen měsíc). Mě se ty boty ale stašně líbili. V dnešní době jsou označovaný za nejhorší skejtový boty v historii.

Ano čtenáři, asi ti to už docvaklo, mí první skejtový boty byli Osiris D3. V těhletěch botách jsem dal i první kickflip, zapogoval na E!E koncertu a zažil nespočet věcí. Sice bych si tyhle boty už na skejtování nikdy nekoupil, ale pořád pro mě budou těma sexy botama, který mě doprovázeli pubertou.