Najít v dnešní době někoho, kdo dělá skateboarding úplně jinak než ostatní není moc jednoduchý. Nota bene v ČR, kde teď všichni žerou SOUR tak, jako byli všichni loni vodvařený z Magenty a předloni z Polaru… Nicméně jedna osoba se našla: 17letej kluk, kterej jezdí freestyle. Ten dneska nejezdí už ani starý páky, který v ČR skateboardingu položili základní kameny. Tak proč by někdo dělal freestyle, když může jezdit street, bowl, minirampu… Poslal jsem Matějovi set otázek, na který odpověděl, ale otázky vynechal. Vzniknul z toho zajímavej text, taková výpověď jedinýho českýho freestylera.

„Jmenuju se Matěj Kouba jezdím už sedm let.

Už od začátku jsem na skejtu zkoušel freestyle triky a jezdil jenom na rovné ploše. Ale začal jsem spíš jezdit jenom pro skejt jako takovej a triky ke mě přišly postupně.

Jako malej jsem dostal na Vánoce skejt, jezdil jsem na něm jen chvilku a pak na pár let jsem na něj zapomněl. Místo toho jsem hrál hry na počítači a hrál jsem i hru Tony Hawk Proving Ground. Měl jsem v té době problémy s obezitou a bylo potřeba, abych něco začal dělat a vzpomněl jsem si, že mám vlastně skejt a tak jsem se rozhodl, že s ním půjdu ven a naučím se na něm jezdit.

Vlastně v té hře od Tonyho Hawka bylo spoustu skejtrů, ale jedinej kdo mě tam zaujmul byl Rodney Mullen. Nikdo jinej mě tam nebavil. V té hře jsem i poprvé viděl freestyle triky a přemýšlel jsem proč je ten skejt tak divně obrácenej při nich.

U freestylu jsem zůstal hlavně proto, že je to jakoby něco co vychází z mojí osobnosti. Cítím potřebu to dělat a rozvíjet to. Je to hodně emocionální záležitost. Baví mě na tom to, že to vypadá jako bych já ovládal ten skejt, ale ve skutečnosti spíš on ovládá mě a já mu to umožňuju mou schopností triky pochopit a naučit se je.

V ČR v dnešní době asi žádnej další freestyle skejtr není. Kdyby byl, tak bych se to dozvěděl. Málokdo vydrží dělat něco, co nikdo jinej nechce dělat a obětovat tomu svůj čas.

Ve světe existuje docela velká freestyle komunita. V Německu, v Anglii, v Americe, v Kanadě, v Brazílii, v Japonsku. Pořádají se zde plnohodnotné závody ve freestylu. Největší závod bývá v Kanadě, kde se sjedou v podstatě všichni freestyle skejtři z celého světa.

Takových těch ,,starých pák“ je celkem málo, ale jsou tam. Pak je část o něco mladších freestylerů a pak asi ještě mladší, nevím. Mně je 17 a na závodě v Německu jsem byl nejmladší. Českého freestylera znám jen Petra Löwyho.

V dnešní době je freestyle v úpadku. Vlastně skoro vždycky byl.

Myslím, že v dnešní době je freestyle v úpadku. Vlastně skoro vždycky byl. Různých variací triků je dost nových, ale přijde mi, že nejsou tak dobrý jako triky co dělal tenkrát Rodney. Neviděl jsem nikdy nikoho kdo by se Rodneymu podobal jak fyzicky tak mentálně…

Vybavení na skejt kupuju normálně tady v ČR. Koupím si street desku 7.75, kterou si oříznu do freestyle tvaru. Zkrátím a zúžím ji. Na tail a nose si ze spodu přimontuju tvrdej plast a zvrchu navrtám šrouby, abych za týden nemusel kupovat další desku. Trucky mám obyčejný Independent a mám je hodně napevno, aby se nekývaly a kolečka si většinou kupuju tvrdý velikosti 57mm. Ale mám i z Německa koupený pravý freestyle kolečka, ale ty si šetřím. Uprostřed skejtu si nechávám místo bez gripu.

Už asi dva roky chodím skejtovat na stejný místo. Na opuštěný parkoviště u Baumaxu. Vlastně na konci toho parkoviště je takový ideální rovný místo a hned u toho keře a tráva. Takže na jaře a v létě je fakt krásný tam skejtovat. Vlastně je to kousek dál za místem, kde si skejtři z Olomouce postavili různý překážky pro street, tudíž se s něma vždycky zdravím, když procházím na svoje místo.

V podstatě od začátku jezdím sám. Občas jsem někdy s někým poskejtoval, ale většinou jezdím sám. Proto nikdo nevidí to usílí a práci za tím, co na skejtu umím. A navíc skejtuju několik hodin někdy až do tmy a odcházím domů unavenej s pokrčenýma nohama, tudíž mi vyhovuje být na skejtu sám.

Ideální spot pro freestyle je prázdný betonový hřiště. Mě osobně překážky na skejt překáží.

V téhle době už žádný hejty nemám a street skejtři mě v Olomouci mají rádi. Pár hejtů jsem dřív měl, když jsem byl jen tlusťoch co si hraje na Rodneyho, ale nikdy to nebylo nic vážnýho. Skejt mě chytl natolik, že se mnou zůstal přes všechny moje dosavadní životní události a jsem rád, že jsem to nevzdal.“