Slipony mám jedny. Jsou to starý růžový Emerica Ridgemont, který jsem někde sehnal asi za 3kila. Všichni mi sice říkaj, že v nich vypadám jako idiot, ale mně se prostě líbí. Takže tím bychom měli shrnuty mé zkušenosti se slip-on botami.

Jak to vzniklo, že jsem se rozhodl zkusit otestovat zrovna tyhle boty?

Pamatuju si je živě z Etnies meetingu v Amstru, kde je představovali. Jednoduchý design klasických Etnies Corby plácnutý na podrážku ze stejného materiálu. Už od pohledu váha nula nula nic. To už jsou skoro dva roky.

Přetáčíme v čase dopředu tak týden nazpět. Jedeme s Márou ze Snowboardelu na Skatefest do Německa a on na mě z hlubin vozu vytáhne krabici Etnies. Kupodivu v ní nebyly boty, o kterých se tu bavíme. Byly v ní Etnies Marana XT Chris Joslin barva. Celohnědáky, padly jako střevíček popelce. Něco se ve mně zlomilo a říkám Márovi, že tyhle boty testovat nechci. Při pohledu na brutální ochranný pásek na špičce bych tyhle boty oskejtoval tak, aby na nich bylo něco vidět, zhruba tak za 3 sezóny. Márovi jsem poděkoval a nechal si je vyměnit za Etnies Corby Slip.

To je sousto, který jsem schopnej pochroupnout. Navíc na rozdíl od Marany XT se při testu možná dočkáme nějakého překvapení (Marana je tak dokonalá, že z pohledu člověka, který má boty zničit, je to absolutně „nepoužitelný“ materiál:) Ale z hlediska poměru cena/ výkon, jsem nic tak našláplýho neviděl). Takže si zkusim ve sliponech chvilku štrádovat a pak se uvidí.