Plán byl jednoduchej – jet skejtovat za hranice pro jednou jinam, než za Martinem do Blackriveru. Volba nakonec (kde jinde než v hospodě U Veverky) padla na rakouskej Linz.

Našel jsem dokonce parádní bariérovej spot na městem za průmyslovou zónou, kde by se spalo jedna báseň. Zájem projevilo nakonec 5 lidí. Na pátek jsme si vzali volno v práci…

JENŽE…ve čtvrtek checkujeme počasí. Od jihozápadu se táhne dost nepříjemná studená fronta a déšť. Snažím se spojit s klukama, co že tedy budeme dělat. Pluhy je ještě na horách, Ruda nereaguje…nakonec (kde jinde než U Veverky) v 10 večer Pluhy rozsekne situaci tím, že vyrazíme směr Lipsko.

Kupodivu jsme se sešli víceméně jak bylo smluveno – v pátek kolem poledne. Pluhy nakoupí v Darkslidu boty a vyrážíme směr sever.

Někde v autě mě napadá, že by bylo škoda tak krásnej den promrhat v autě. Nota bene když sobota i neděle hrozí deštěm, mrazem, sněhem a bůhví čím ještě. Nakonec sázíme na jistotu a skončíme na kadaňský stezce Maxipsa Fíka, kde se zlehka projedeme a trénujeme bourání skejtem do tamních klopených zdí na nejrůznější způsoby.

Večer se nám podaří najít parádní místo na přespání v horách nad Kadaní. Zašitý místo, hromada dřeva, nikde nikdo – ideál. K pití máme jen Argus ležáky, takže večer zakončujeme tím, že Pluhy dostává nápad natrhat kopřivy a vaříme z nich na ohni čaj, kterej nakonec vylepšíme medovinou. Velká parádička.

Ráno nás kolem sedmý budí zima. Počasí nic moc. Takže jedeme za čáru. Ruda s Pluhym dávají na rozehřátí parádní downhill, kterej měl přes 5 km určitě, až dolů ke Kadani.

V Chomutově nabíráme ještě Rudu Buriana a jedeme ze specifických důvodů raději po starý silnici. Na čáře dostáváme samozřejmě halt hned z první a když celník po otevření kufru uvidí Rudovy dready, má to chlapec spočítaný. Čeká ho důkladná šacovačka. Celník je naštěstí tak zaujatej pytlíkem od tkaniček, ve který má Ruda náplasti, že mu ani nedojde, že předmět doličný je uchován v krabičce cigaret, kterou drží celou dobu v ruce 🙂 Uf!

Za čárou valíme směr Chemnitz, kde se kluci chtějí zastavit v parku s bowlem. Kupodivu je park mnohem lepší, než se na fotkách zdálo a skýtá poměrně hodně srand. Z nebe už padá sporadická vlhkost, takže kličkujeme v přeháňkách, až nás po hodině definitivně vyžene déšť.

Takže nabíráme směr Leipzig. Naše tamní spojka Hyroš s naší návštěvou samozřejmě nepočítá (jak by taky mohl, když jsme ještě včera nevěděli, zda tam vůbec dojedeme). Accuweather hlásí, že v Lipsku nechčije, ačkoli se to po velkou část cesty tam zdá dost nepravděpodobný, tak to nakonec tak skutečně je.

Máme štěstí a hned na příjezdu narážíme na Concordia park – ne nepodobná věc hamburskýmu Flora Bowlu nebo berínskýmu Mellow parku – squat a betonová šílenost.Lokálové zabíjej hrozně, my se spíš jen vozíme, akorát Pluhy klasicky brousí kopingy a Ruda Burian asi na 60. pokus nakonec vrátí flip do fakie na naklopeným banku s nájezdem z radiusu.

Máme ještě chvilku čas, takže vyrážíme směr Hauptbanhof okoštovat místní mramorovou plazičku v centru. Ta je skutečně libová a ačkoli se zasekáváme víceméně jen na jedné manual překážce, zábavy si užijeme hodně.

Tím jsme daný den vyčerpali všechno štěstí. Začíná bejt fakt hnusně, takže zkoušíme směr Drážďany, kde má být v neděli hezky. Nikde po cestě ale nenajdeme místo na rozbití kempu, takže nakonec jedeme zpět do ČR. Já po cestě u Dráž’dan samozřejmě minu odbočku a vezu nás půl hodiny někam do hajzlu směr Polsko. K Ústí dojedeme kolem 11h večer a je tam neskutečná kosa. Spaní venku nepřipadá v úvahu ani kdybychom vypili flašku Hrušky, kterou jsme za tím účelem koupili.

Rudu Buriana vyhazujeme na poslední vlak směr Chomutov a my pak pokračujeme směr Praha. Do postele ulehám po třetí ráno a vytuhnu během minuty.

Ráno je kupodivu hezky, i přesto, že občas padá sníh (!!!!). Zbytky crew – já, Šuby, Pluhy a tři psi vyrážíme se ještě povozit do Braníku do skateparku a na pumptrack. Nakonec vyzveme ještě fontánu za Ženskými domovy, ale po 20 minutách nás vyhazuje hlídač parku (!!!). Zajedeme ještě do Dejvic (kam jinam než k Veverce), dáme si plzínku na to, že sme z toho nakonec dostali maximum a spokojený se rozprchneme.