O výletu olomoucký SF crew do hlavního města Rakouska se tady už jednou psalo. Nicméně jejich druhej výlet do týhle metropole byl velmi bohatej nejen na nový spoty, ale i hustý historky. Tak proč si to nedat znovu, že?

Je Červencové pondělí,  skejtujeme  u Bumaxu a plánujeme letošní  skejtové  tripy. Jako první a zároveň nejbližší destinací vzhledem k naší poloze je Vídeň.  Padají nějaké termíny a dohoda zní na druhý víkend v Červenci. Další destinace neprozradím, ať se máte na co těšit do příštího reportu.

Večer usedám k pc a checkuju nové spoty (tamní scéna jede na jedničku s hvězdičkou a spoty napříč celou Vídní  rostou tempem  Usaina Bolta) Papír se plní názvy adres a mozek už přemýšlí kde se co bude vracet. Dva dny na to mi volá můj dobrej felák Melo, (kterej po zranění kolene dává přednost převážně jen cruiseru), jestli nemám příští víkend volno, že se mu do rukou dostal voucher s pobytem ve Vídni pro dvě osoby  na víkend.

Příliš neváhám, obvolávám kolegy z práce a domluvám si volno. Za hodinu je vše vybavené a ptám se na detaily. Hotel se nachází téměř  v centru samotné  Vídně, což zní více než férově. V zápětí se dozvídám , že voucher měl být jako svatební dar pro jeho sestru, která nemůže jet, tak padá štěstěna na mě. V ceně voucheru je pobyt pro dva na dvě noci, společná postel, romantická snídaně s výhledem do  Schonbrunské zahrady a specialita hotelu- zážitková sprcha. Takovej skejt trip bys těžko jen pohledal! ))

Balíme věci , navigace loaduje GPS body a koně pod kapotou už nedočkavě čekají na povel k jízdě. Vyrážíme nakonec v pátek odpoledne kvůli pracovním povinnostem spolucestujícího a díky 50 minutové koloně v Brně Modřicích ( co víc si přát v pátek odpoledne v 30 stupňovém hicu, kdy felák chrápe po včerejší kalbě) se v 20:00 konečně dostáváme na hotel. Na recepci  vysvětlujeme jak je možné, že namísto jeho sestry s manželem dojeli dva zapocení punkáči, kteří ani nevypadají na milenecký pár odpovídající  většině návštěvníků hotelu .

Po 5ti minutovém  kvízu všemožných otázek dostáváme konečně klíče od pokoje. K našemu překvapení je postel naštěstí větší než jsme očekávali, zážitková sprcha je zřejmě označení rohového koutu ve sprše, kde si  plíseň vede svůj život – ještěže jeho sestra odřekla- tento pokoj je jako stvořený pro nás! ) Večer se jen vybalujeme, ubalujeme a vydáváme se na cruizrech po okolí.

Plán na ráno je jasnej- vstáváme už v 8:00, bombíme hotelovou snídani do plných, každej dvě kávy a navigace prvně luští Rakouské názvy ulic. V 10:00 už stojíme na nově vybudovaném spotu jménem ALM. Z poza křoví jde slyšet blaholibý zvuk míchačky, na místě jsou pouze dva  lokálové – jeden obstarává míchačku a naváží směs, druhej dohlazuje právě rozestavěnej corner. Kluci nás vítají s úsměvem a slovy – „let´s skate- it´s yours!“

Dáváme první lajny a užíváme si skvělého prostoru. Namísto pauzy bereme lopatu a pomáháme klukům se stavbou. Vyměňujeme si  zážitky a tipy se stavění, do toho nás kluci navádí na další spoty. Přicházejí další homie a v 11:00 je nás už pět. Dáváme partě ochutnat České pivo a nějaké ty šmaky ze zahrádky a dostáváme props. Ještě hodinu skejtujeme a felíme a přesunujeme se na další spot (SPOFF – o tomto spotu jsme psali minulý rok, stavěla ho ta samá parta okolo Frida, která teď staví ALM – doslechli jsme se , že se má tento betonovej skvost brzy bourat, tak naše další kroky směřují právě tam).

Jsme na místě- v první (streetové sekci – tak bych to nazval já ) vyrostly dvě nové překážky – centrál s plošinkou + bazénová kapsa. Po union buňkách,kde kluci měli vše potřebné ke stavbě se slehl popel. Taky beton na většině míst už vykazuje známky velkého opotřebení, přesto má tento spot svého ducha a stále je velice funny! Ovšem než stihneme vytáhnout skejty, zasype nás mohutný déšť. Dnes to už na skateboarding nevypadá, tak vytahujeme z auta pruty a jdeme chillovat k vodě. Mraky se pomalu trhají, osvěžujeme se ve vodě a klopíme do sebe pivní vitamíny.

Najednou se za námi objeví děda s plackou v ruce a dožaduje se našeho lístku a povolení- samozřejmě nemáme (jsme přece turisti že jo a chytáme pouze 4 fun) , ani naše vysmáté ksichty ho nepřesvědčili o našem dobrém úmyslu si jen zkrátit chvíli- ( pozn. můj felák je dobrým a dlouholetým rybářem, neměli  jsme v úmyslu cokoli chytit a sníst). Když „porybnej „( jestli to vůbec porybnej byl, páč kdyby měl odznak z junáka, stejně bychom to v té rychlosti jakou nám jej ukázal nerozeznali) začal někam telefonovat, úsměv z našich zarudlých tváří se v sekundě vytratil. Začli jsem vše balit, načež  nás týpek začal chytat za ramena, že klídek ať si počkáme na místní fízli ( jakobychom to neznali velice dobře od nás- ne díky! )) Bereme batohy a felák mi říká že ten prut tady  nechá.

Vysmekl se porybnému a míří pryč z mola. Snažím se ho následovat, přičemž děda s kapsy vytahuje kudlu a vypadá že se ji nebojí použít. Čumím na něj jako debil a snažím se mu vysvětlit, že já ryby nechytám,že jsem přijel jen pochillovat a okoupat se. Děda si stojí za svým a snaží se mi zabránit v cestě z mola. Udělám dva rychlejší kroky na jednu, pak jeden na druhou stranu a už jsem  za ním. Přičemž děda usoudil, že ze mě mít nic asi nebude, tak sedá na kolo a vyráží za mým felou, kterej celou dobu čekal jak situace dopadne.

Ve chvíli se z poklidného odpoledne u řeky stává boj o přežití. Volám na Midlu ať zdrhá co to jde,že děda ho pronásleduje na kole a že se sejdeme opět u Spoffu. Děda i Milda mi zmizeli za zatáčkou, tak se vracím na molo, prut schovávám do blízkého křoví a rychle se z místa vytrácím.

Po 10 minutách docházím na Spoff, kde spoza  houští vyléza i Milda- díky bohu! Většina překážek je stále vlhká nebo pod vodou, tak  volíme variantu klasických návštevníků  Vídně. Procházíme centrum, dáváme nějaké jídlo a přemýšlíme co s načatým podvečerem. Dozvídáme se že se tady koná nějakej hudební festival a vstupné je zadarmo, neváháme a směřujeme naše kroky právě tam. Na první stanici metra nás už kontaktuje místní dealer „want you something?“ – kouření máme svoje a piva všude okolo dostatečně, tak odmítáme. Přejdeme cestu, otočíme se a typa už pacifikuji místní měštáci- z toho usuzujeme, že pro dnešek máme karmu už vybitou a měli bychom se mít na pozoru.

Dorážíme na festival- je tady asi 1000 lidí, stage všeho druhu hudby. Degustujeme místní piva a ve dvě ráno se vydáváme přecpaným metrem na hotel. Budíček z 8mi posunujem na 10tou. Kávu si dáváme oba dvojitou oproti včerejšku a bavíme se slibovaným výhledem do Shonbrunske zahrady, která byla kdesi za horizontem v dáli.

V 11 opouštíme hotelový pokoj a vyrážíme zpět na Spoff- slunce ráno vysušilo většinu překážek až na dvě kapsy, tak dáváme ranní jam. Nedá mi to a vydávám se na „místo činu“, kde k údivu nás obou v křoví nalézám felákův prut.

Zasekáváme na Spoffu asi  3 hodiny –během poledního parna volíme přesun na Seedstadt ( je nově vybudovaná čtvrť na okraji Vídně – konečná zastávka metra „U“) ,kde by se měl nacházet podmostový spot přímo u jezera, což by byla v tomto pařáku nejschůdnější varianta. Po 45minutovém hledání konečně přicházíme na místo.

Celá stavba je obehnaná plotem a v areálu je vidě se pohybovat pánáčky v oranžových vestách s nápisem security- to nevěští nic dobrého. I přesto jsme odhodláni se za plot dostat. Hledáme skulinku, když v tom nás pobízí nějakej číňan s dvěma malýma děckama že nás pustí mezitímco oddělal plot. Pokyneme mu jako  dík a hned se pouštíme do prvních rádiusů.

Neuplyne ani minuta a už u nás je první velmi nesympatický mladík mluvící německy a rozhazuje rukama. Snažíme se mu anglicky vysvětlit, že plot byl otevřenej, načež dostáváme sprchu vulgarismů-soudě dle vrásek na jeho čele a grimasy připomínající rozzuřeného býka v coloseu. Vyprovází nás za plot, čímž se mu odměňujeme zdviženým prostředníkem.

Jelikož jsem spot ani nestihl nafotit, nenechám se snadno odbýt a jakmile sekeráč  zmizel za prvním horizontem, přelézám plot za podpory místní omladiny a dělám rychlé fotky. Od plotu na mě křičí Milda, že za mnou běží další dva hlídači, v sekundě přeskakuju plot a pushujeme oba za velkého křiku našim směrem pryč.

Spot vypadá zábavně a zatím i čistě co se kvality betonu týče- doufám,že při naší příští návštěvě  už to tady bude veřejnosti zpřístupněno. Cestou domů ještě potkáváme malý skatepark,
kde vyzívám wallride na přilehlém sloupu a pak už jen relaxujeme. Celej  trip jsme zakončili hraniční kontrolou,kdy jsme pobavili  státní fízli výbavou naší káry- naštěstí se to obešlo bez  pohlednice na památku,)

Vídeň mohu jen doporučit- myslím , že oko každého skejtra si tady přijde na své-ať je to street, diy spoty nebo skateparky. Kontroluj to na : https://viennaskatespots.wordpress.com/

Skejtu zdar:  Milda a Petr

SF CREW